13. SYMPOZIUM LITOMYŠL | ČESKO | francie
Trvání Sympozia: 3. 10. 2026 – 12. 12. 2026
trvání výstavy: 18. 10. – 12. 12. 2026
Vernisáž výstavy: 17. 10. v 17:00
Kurátorka výstavy: Natálie kubíková
Každý materiál už někam patří. Uhlíkové vlákno k automobilu nebo letadlu, korek ke stavebnictví, elektronický odpad k nekonečnému cyklu zastarávání, textilie k tělu. Také obraz přichází s pamětí jiných obrazů, stejně jako si každý objekt nese určitou představu o tom, k čemu má sloužit. V Little Mission se tato původní určení postupně stávají méně jistými. Věci se ocitají o několik kroků vedle míst, kde bychom je očekávali.
Uhlíkové vlákno může připomínat tkaninu, průmyslový povrch může vypadat jako kůže. Digitální svět nakonec končí v korku, plexiskle, kovu a suti. Odpad se mění v architekturu, portrét přestává spolehlivě reprezentovat svůj předmět a obyčejný objekt získává lehce okultní nebo paranoidní náboj. Někde v pozadí zůstávají krajina, tělo, infrastruktura, horor, práce, internet, výroba a paměť. Ne tak docela jako témata, ale spíše jako někdejší prostředí, jejichž stopy na věcech nadále ulpívají.
Podivné věci často vznikají prostřednictvím docela banálních operací: něco se přesune, otočí, zvětší nebo spojí s něčím jiným. Ed Atkins se jednou zeptal: „Proč si vybírat, když můžu dál mačkat věci dohromady do stále sevřenějších a podivnějších objektů?“ Je to vtip, ale zároveň poměrně přesný popis toho, jak vzniká komplexní objekt. Ne přidáváním dalšího vysvětlení, ale tím, že několik odlišných logik může zůstat stlačeno jedna proti druhé.
Možná právě proto zde humor a určitý neklid nestojí proti sobě. Obojí začíná v okamžiku, kdy rozpoznáme něco, co se už nechová tak, jak by mělo. Tělo je příliš hladké, materiál příliš umělý, technologie příliš organická, ruina příliš nová. Věci si uchovávají dost ze své předchozí identity na to, abychom je poznali, ale ne dost na to, aby toto rozpoznání zůstalo pohodlné.
Sedm pozic v Little Mission vychází z českého a francouzského kontextu, přestože tato geografická informace sama o sobě vysvětluje jen velmi málo. Prahu a Paříž spojuje dlouhá historie kulturního pozorování, přivlastňování a projekce. Dnes však obrazy, materiály a reference putují jinými cestami a podstatně rychleji než jejich autoři. Herní prostředí, ghanská textilie, průmyslová výroba, filmový horor nebo odhozený kus plastu se tak nakonec mohou ocitnout v překvapivě podobné vzdálenosti od Litomyšle.
Little Mission je na chvíli umisťuje do jedné místnosti. Některé věci si porozumějí okamžitě, jiné vůbec. A některé začnou dávat smysl právě proto, že by vedle sebe být neměly.
natálie kubíková
Laura Gozlan
Laura Gozlan (nar. 1979) žije a pracuje v Paříži. Ve své tvorbě, zahrnující film, sochu a instalaci, vytváří fikční světy ovlivněné body horrorem, science fiction a vizuálním jazykem medicíny, kosmetiky a biotechnologií. Zaměřuje se na tělo jako místo transformace, touhy a úzkosti a propojuje estetiku protetiky, stárnutí, mutace a rituálu s výrazně temným smyslem pro humor. Její práce byly představeny v institucích jako Palais de Tokyo v Paříži, MoCo v Montpellier, 40mcube v Rennes, Passerelle Centre d’art contemporain v Brestu, FRAC Normandie, Le Fresnoy nebo FUTURA v Praze a také na Fiskars Village Art & Design Biennale.
Nelson Pernisco
Nelson Pernisco (nar. 1993) žije a pracuje v Bobigny v rámci Le Wonder, samosprávného uměleckého prostoru, který spoluzaložil. Ve své tvorbě se pohybuje mezi sochou, instalací a pohyblivým obrazem a často využívá průmyslové, odpadní a znovu použité materiály k vytváření hybridních prostředí formovaných ruinami, spekulativními krajinami a motivy přechodu. Portály, krátery, černé díry a provizorní architektury se v jeho práci opakovaně objevují jako prahy mezi viditelnými a neviditelnými světy, kolektivní pamětí a imaginárními budoucnostmi. Pernisco čerpá ze science fiction, folkloru, rituálu a současných mytologií a zkoumá, jak postavy mimozemšťanů, zombie či nadpřirozených bytostí znovu aktivují starší struktury víry a strachu. Samostatně vystavoval například ve Villa Arson v Nice, Centre d’Art Bastille v Grenoblu, White Noise Gallery v Římě a Winzavod Center for Contemporary Art v Moskvě. Jeho práce byly rovněž představeny na skupinových výstavách v Jeonnam Museum of Art v Jižní Koreji, MAC Lyon, CREDAC v Ivry a Palais de Tokyo v Paříži.
Patricio Lima Quintana
Patricio Lima Quintana (nar. 1983) žije a pracuje v Paříži. Ve své tvorbě se pohybuje mezi malbou, sochou, objektem a pohyblivým obrazem. Často vychází ze známých předmětů, architektonických fragmentů a materiálů, jejichž funkci a symbolický význam nenápadně posouvá. Každodenní realita se zde prolíná s pověrami, magií, přízraky a alchymickou transformací a vytváří situace, v nichž obyčejné věci získávají nejednoznačnou přítomnost. Jeho práce byly prezentovány v Kunsthalle Zürich a na výstavách v SALTS v Birsfeldenu, Fitzpatrick Gallery a Galerie Allen v Paříži nebo Clearing v Bruselu.
Hadrien Jacquelet
Hadrien Jacquelet (nar. 1987) je francouzský figurativní malíř žijící a pracující v Paříži. Jeho portréty přátel, osobností kulturního života, kontroverzních postav i jeho samotného se pohybují mezi podobností a deformací a zachycují lidskou figuru jako cosi zároveň rozpoznatelného a podivně syntetického. Vychází z dějin portrétní malby i současné obrazové kultury a jeho obrazy často začínají u konkrétní existující postavy, jejíž podobu následně samotným procesem malby destabilizuje. Jeho práce byly představeny na výstavách v Paříži, Los Angeles, Berlíně a Miláně, mimo jiné v Del Vaz Projects v Los Angeles, Profil v Paříži a One Wall Gallery v Paříži.
Jakub Choma
Jakub Choma (nar. 1995, Košice) žije a pracuje v Praze. Vytváří instalace a asambláže, které převádějí struktury digitální kultury do fyzického prostoru. Korek, plexisklo, hliník, elektronické součástky, suť, UV tisk, video a zvuk skládá do prostředí ovlivněných gamingem, mediální teorií a technologickou infrastrukturou. Pohybuje se mezi logikou rozhraní a architektury a zkoumá, jak digitální systémy formují fyzickou zkušenost, chování a vnímání. V posledních letech byla jeho tvorba představena například v Heidelberger Kunstverein, Contemporary Art Centre Vilnius, Kunsthalle Praha, Národní galerii Praha, MeetFactory, MODEM Centre for Modern and Contemporary Arts v Debrecínu a Domě umění města Brna.
Radek Brousil
Radek Brousil (nar. 1980, Nitra) žije a pracuje v Praze. Ve své tvorbě se pohybuje mezi instalací, textilem, filmem, fotografií, videem a malbou a prostřednictvím nečekaných posunů materiálu, jazyka a perspektivy otevírá sociální, kulturní a environmentální otázky. V posledních letech se stále více zaměřuje na politiku času a na to, jak ekologické a společenské krize proměňují naše chápání současnosti i možných budoucností. Studoval fotografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Concordia University v Montrealu u Raymonde April. V roce 2015 získal Cenu Oskára Čepana. Jeho práce byly představeny v Národní galerii Praha, Galerii hlavního města Prahy, Centru pro současné umění FUTURA v Praze, Fonderie Darling v Montrealu a Krupa Gallery v Londýně.
Natalie Perkof
Natalie Perkof (nar. 1979, Uherský Brod) žije a pracuje v Brně. Ve své tvorbě rozšiřuje médium malby prostřednictvím dřeva, textilních struktur a průmyslových materiálů, především uhlíkových a uhlíkovo-aramidových vláken. Otázky identity, těla, krajiny a materiální kultury se zde prolínají s dlouhodobým zájmem o vztah mezi organickými strukturami a technologicky konstruovanými povrchy. Zkušenost s textilními tradicemi v Ghaně ovlivnila její experimentování s materiály, jejichž tkané struktury mají původ naopak v automobilovém a leteckém průmyslu. Její práce byly představeny v Národní galerii Praha v rámci Bienále Ve věci umění 2024, Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Domě umění města Brna a Hrdličkově muzeu člověka v Praze.
