Jan Švankmajer - Relikviáře & Fetiše 

zpět

trvání výstavy | 14. ČERVNA - 03. ŘÍJNA 2026

Vernisáž výstavy | 13. června | 17:00 HOD

DERNISÁŽ Výstava | 03. října 2026

Kurátor výstavy a autor textu | Jakub řehák 

Jan Švankmajer (*4. 9. 1934 Praha)

filmový scenárista a režisér, scénograf, ilustrátor, kreslíř, grafik, autor koláží a objektů, animátor, prozaik, sběratel. Světově uznávaný surrealista, tvůrce výjimečně rozsáhlého díla.

Absolvoval scénografii na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, poté vystudoval obor režie a scénografie na Katedře loutek Divadelní fakulty AMU, kde se seznámil s Evou Dvořákovou, svou budoucí ženou a spolupracovnicí. Po divadelních zkušenostech z počátku 60. let (soubor Divadlo masek v Semaforu, Laterna magika) se začal plně věnovat autorské filmové tvorbě, zprvu krátkometrážní, později celovečerní. Zásadním pro něj bylo setkání s československou Surrealistickou skupinou, jejímž členem se stal roku 1970. V době tzv. normalizace působil jako výtvarník a specialista na triky a animaci pro Filmové studio Barrandov, několikrát také spolupracoval jako scénograf s Činoherním klubem. Je autorem teoretického spisu Hmat a imaginace a tří prozaických knih (Cesty spasení, Jednotný proud myšlení aneb Život se rodí v ústech, Negativní román). Řadu svých příspěvků publikoval v surrealistické revue Analogon.

K výstavě Jana Švankmajera Relikviáře a fetiše

U Švankmajera dochází k napětí mezi intimitou a rozmáchlostí. V jeho díle najdeme objekty, které přímo volají po tom, abychom s nimi strávili chvíli o samotě a mohli si je ohmatat. Zároveň ale Švankmajer buduje rozsáhlé světy s vlastními zákony. Jejich společným prvkem je hravost a náhoda, která Švankmajerovi přivádí „pod ruku“ překvapivé konfigurace věcí, skrze něž básnicky proměňuje okolní skutečnost. Švankmajerova tvorba nás vede k tomu, abychom se naučili nejen nově dívat, ale také nově – a doslova – „chápat“ svět kolem sebe. Všechny Švankmajerovy artefakty, filmy, kresby i literární projevy jsou podřízeny jeho touze zprostředkovat nové možnosti vnímání. Nemáme zakoušet estetickou slast, ale probudit v sobě „jiné smysly“ a zkoumat realitu kolem sebe z dosud nepoznané perspektivy. Například vizuální prožitek proměnit v prožitek taktilní. Relikviáře představují skrumáž lidské civilizace, zatímco fetiše každodenním předmětům dodávají magický smysl.

Jakub Řehák