VÁCLAV CIGLER / MICHAL MOTYČKA - UDÁLOST MÍSTA

zpět

Datum výstavy:  17. 6. – 8. 9. 2018

Kurátorka výstavy: Jana Šindelová

Václav Cigler s Michalem Motyčkou v touze vytvořit lepší prostředí pro život uvádějí návštěvníka v nově zrekonstruované Galerii Miroslava Kubíka do širšího prostorového kontextu, jenž otevírá nové možnosti pochopení vztahu prostoru a člověka ve smyslu orientace, rozprostírání se a prolínání, nasměrování a vyhranění zároveň. 

Václav Cigler se ve své výtvarné práci věnuje skleněné plastice od konce padesátých let, jako první objevil potenciál optického skla, vyvinutého pro technické a vědecké účely, a začal ho používat pro vznik uměleckého díla. O své tvorbě říká: „Vzrušuje mě jen umění tvořené z nutnosti, z opojení, z přetlaku, z posedlosti hledání, vzrušuje mě jen to, co je ryzí, vroucí, čisté, vzrušuje mě skryté tajemství vztahů, skryté tajemství vnitřního řádu, chci se ho dopátrat, pokusit se ho vyjevit.“ Jeho originální myšlení, hledání nových prostorových vztahů a volba konkrétních prostředků k vyjádření čistoty a smyslu nejvnitřnější konstrukce předmětu, jeho zákonitostí – od prosté hmoty až po kosmické zdroje energie, směřují k co nejpřesvědčivějšímu výtvarnému a estetickému vyznění díla. Všechny své projekty Václav Cigler velmi důkladně promýšlí nejdřív v kresbě, se kterou pracuje od začátků své tvorby. Práce na papíře, stejně jako texty, zachycují obdoby situací v lidském životě i nápodoby přírodních dějů. Najdeme v nich hlubokou pokoru vůči životu. Slovy Miroslava Petříčka: „Myslet obraz – ciglerovsky – znamená vést dialog s dílem na všech rovinách (od smyslové zkušenosti až k chápání implicitních symbolických významů), přičemž tento dialog je nezřídka navozen tím, že divák se fyzicky pohybuje uvnitř artefaktu, v jeho ‚prostoru‘ a takto jej přímo zakouší.“

Autoři představují událost místa ve smyslu uvědomování si prostoru i kritické reflexe v umění a o umění. Jejich architektonické objekty, které přesně formulují prostor a vytvářejí vizuální instalaci, rozvíjejí minimalistický příběh tvaru – symbolu spolu s fyzickou přítomností diváka.