Výstava prodloužena do 27. 11. 2021
Datum výstavy: 13. 06. - 27. 11. 2021
Vernisáž výstavy: 12. 06. 2021 od 17:00
Kurátorka výstavy: Helena Musilová
Architekt výstavy: pavel kolíbal
Sochařka Eva Kmentová a sochař Olbram Zoubek představují dvě mimořádné tvůrčí individuality, oba se postupně stali ikonami českého, respektive evropského sochařství 2. poloviny 20. století. Každý po svém reagoval, určoval či předjímal důležité proudy tehdejšího umění. Oba byli autory výrazných plastik, kde důležitou roli hrál člověk, jeho postavení ve světě a době, s niterným prožitkem lidské existence.
Patří k mladé poválečné generaci, která už nechtěla žít ve stínu tragických událostí druhé světové války a která chtěla překonat ideologickou omezenost komunistického režimu stalinského typu, jenž se v umělecké tvorbě projevoval rigidními pravidly. Společným jmenovatelem napříč světem se stala svoboda, ve smyslu práva na sebeurčení jak jednotlivce, tak velkých celků. Silně vnímána byla potřeba odpovědnosti každého za své činy – k tomu se řadila i nutnost tvůrčí svobody a vyjádření. Někde tam se rodí hluboká víra v člověka, která je typická pro jednu část českého umění šedesátých let, prolínající se jím přinejmenším do sametové revoluce.
Eva Kmentová a Olbram Zoubek byli spolužáky z neobyčejně podnětného ateliéru profesora Josefa Wagnera na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Byli i životními partnery, manželství uzavřeli těsně po absolvování školy – partnerské, rodinné a přátelské vazby byly důležitou oporou jak v hledání vlastní výtvarné cesty, tak jako obrana proti demagogii totalitní doby.
Tato expozice je první společnou výstavou obou autorů. Ukazuje, jakým způsobem vstřebávali stejné dobové podněty, momenty vzájemné inspirace i odlišné cesty. Soustředí se na období od konce padesátých do začátku osmdesátých let 20. století, tedy od doby konce společných studií až po úmrtí Evy Kmentové, které i pro Olbrama Zoubka představovalo určitou proměnu tvůrčí cesty.
Název je inspirován větou cenzora, který Zoubkova Zastřeleného, Kmentové Milence a Preclíkovo Ne nechal odstranit z výstavy skupiny Trasa v pražské Galerii Mladé fronty v roce 1959 s vysvětlením, že: „svým výtvarným pojetím člověka v jeho zkreslených proporcích urážejí lidskou důstojnost“. Je to o to paradoxnější, že dílo Evy Kmentové i Olbrama Zoubka je poctou, oslavou lidského bytí.
Helena Musilová
Veškeré informace dle aktuálních protiepidemických opatření budou poskytnuty na stránkách Galerie Miroslava Kubíka či na na dotaz na adrese info@galerie-mk.cz
