Z A H Á J E N Í / 1 1 . S Y M P O Z I U M L I T O M Y Š L / Č E S K O - N I Z O Z E M S K O
Datum zahájení: 31. 08. 2024 / 17:00
Datum výstavy: 15. 09. - 23. 11. 2024
Vernisáž výstavy: 14. 09. 2024
Komentovaná prohlídka: TBC
Kurátor výstavy: Radek Váňa (CZ / NL)
Text: RADEK VÁŇA
DERNISÁŽ VÝSTAVY: 23. 11. 2024 / 19:00
Letošní sympozium propojuje české a nizozemské umělce střední generace. Hlavním tématem, které probublává prací řady z nich, je vztah k prostoru a času, jak je vnímáme a jak s nimi zacházíme. Může to být i vztah k historii místa nebo ke krajině a kolektivní paměti. Nechybí lidské postavy, explozivní barvy, následování intuice ani promyšlené konstrukce.
Vedle záměru je důležitá práce s materiálem, volby, ke kterým umělce vede a možnosti, které v sobě obsahuje. To je kombinace, která v době nadšení pro možnosti umělé inteligence jednoznačně ukazuje sílu umělecké tvořivosti.
Různá témata a přístupy jako síť nitek propojují práce v galerii. Napětí, plochy, line a prostoru, vtahování diváka do nich a znejisťování pohledu nabízí vhled do myšlení umělců. Bez nároku na jedinou pravdu vytváří chvilkové fragmenty svobody.
Svobodu poskytlo i dvoutýdenní sympozium, které velkoryse spojilo zázemí galerie a genius loci Litomyšle s plovárnou, která sloužila jako nabíjecí stanice pro práci na výstavě. Vzniklá synergie se naplno odráží i v intenzitě výstavy.
Kevin Bauer (1987) se přímo vzthuje ke krásnému prostoru galerie a jeho historii. Vedle budoucích fosilií naší civilizace tak prostor člení 'archeologické' pozůstatky původní architektury budovy. Rozpadání, ruiny jsou stopy času na lidských ambicích.
Pavel Dušek (1992) také tématizuje tok času působením rzi na použitou ocel. Reliéfní obrazy vytváří nové architektonické prostory plné asociací spojených s naší vizuální pamětí. Přitom vytváří reliéfní iluzi prostoru, do kterého vtahuje divákův pohled.
Lenneke van der Goot (1979) reaguje na čistý prostor stěny tím, že nástěnnou malbou vytváří novou situaci. Ta je na jednu stranu prostorem pro vystavení jejích děl, které jako figuranty kombinuje podle potřeby jako archivní ukázky. Na druhou stranu je umisťuje vedle děl malovaných přímo na stěně. Iluzivní hra mezi reálným a nápodobou, mezi plochou a hloubkou, pohybem a zastavením, prostorem a linií nebo kontrolou a chaosem se navzájem umocňují.
Jan Šerých (1972) ve velké ploše plné detailů také mate divákovo oko. Co se zdá být detail řezu nerostem je tvořeno překrývanými, multiplikovanými pohledy nezaujaté čočky satelitů na planetu. Propojují se různé pohledy na stejné místo v různé době, stopy přírody nerozlučné doplňuje geometrie efektivní lidské činnosti.
Jakub Hubálek (1983) fragmentarizuje prostor obrazu a zejména u těch vytvořených přímo v Litomyšli není jasné, jestli to nejsou vlastně expadující kresby. Dynamika linky je vedená intuicí, podvědomím a nabízí expresivní momenty s asociací lidských figur. Vrstvení ploch s fotografickými gradienty a barevnými pásy má vazbu ke grafické kultuře publikací 70. let. Tohle pnutí prvků vytváří distanci a hraje si s kolektivní vizuální pamětí.
Marie Reintjes (1990) se věnuje krajině a městským momentům, které abstrahuje do jednoduchých kompozic výjimečně jednoduchými tahy štětce. Hloubku prostoru několika pohyby a náznaky stlačí do plochy. Síla jejích obrazů je v klidné evokaci atmosféry, místa a téměř filmové poetiky.
Roel van der Linden (1982) žije v Čechách a místní krajina se propisuje do jeho obrazů. Přitom s ní zachází nejenom jako romantický cyklista, ale doplňuje jí figurami a příběhy v naprosto svobodném toku imaginace, poťouchlosti a radosti z tvorby. Nástěnná malba vzniklá přímo v galerii ukazuje mentální mapu Roelových myšlenek, rozhovorů a zaslechnutých příběhů.
Thom van Rijckevorsel (1977) zachází s podobnou svobodou s tvorbou samotnou. Jeho sochy jsou vlastně kresbou v prostoru, kde neustále něco uniká. Co je předek a co rub, co je linka a co tvar, kde končí skica a začíná hotový kus, kde je pohyb (diváka) součástí práce, kterou aktivuje, nebo nakolik je okolní prostor, světlo a stíny určující pro výsledek. Vše teče a vše je částí celku.
